copy.png){kind=logo}
V rámci všech výletů se snažím hledat kompromis mezi válkou a tím pěkným hlavně kvůli těm, kdo jezděj se mnou. Ne, prej totiž není moc běžný, že holku baví Světová válka…
Takže když jsme vyrazily na tenhle skvělej výlet, část první i druhou vám tady prolinkovávám, chtěla jsem tam nacpat i něco, kde se prostě jen tak pokocháme tím, co tam je pěkný. Já to tam teda doslova nacpala, time management asi není moje silná vlastnost a já prostě nějak mám pocit, že 24 hodin je vlastně 48.
Takže co jsme teda navštívily?
#Cap Gris Nez
Jooo tak tohle se mi fakt dost povedlo. Já mám vždycky velký oči, jak všechno stihneme a že je to pár kilometrů. Když na mojí obranu, já tam prostě chtěla tý holce jen dát něco jinýho než válku, něco pozitivního, s pěkným výhledem. No no no no, tak to se mi povedlo, protože vůbec nebylo zataženo a vítr se ani nehnul. Tam by se pouštěli draci!
Takže Cap Gris Nez je cíp, kde máte fakt pěknej výhled na oceán a pobřeží, no a kdyby bylo hezky bez mraků, určitě dokonalej západ slunce, a kdyby nefoukalo, tak se třeba i slyšíme. My se tam nechaly vyfoukat, pozdravily ovečky a jely směr Normandie, kde jsme měly přespat. Takže tady doporučuju – podívejte se na předpověď než tam pojedete.
#Etretat
Tohle místo bylo boží! Jestli je ve vás alespoň kousek takový tý hračičky, tak tady se vám bude líbit.
Městečko Etretat nabízí krásnou pláž, která schovává víc než jen oblázky a moříčko. Podívejte se doprava a zjistíte, že vidíte slůně. Nebo jako s trochou představivosti ho vidíte, někdo mi třeba říkal, že to tam prý nevidí, mně to přišlo naprosto jasný. Slůně ale není všechno! Dejte se doleva, projděte se k dalšímu útesu a víte co? Vy ho můžete projít a na konci vás čeká další pobřeží a další útesík. A takhle se tam můžete procházet. Jen si přečtěte, kdy můžete procházet a kdy by vás spláchla vlna. Za mě strašně super zastávka, my s Nelčou byly fakt nadšený. Teda míň nadšený už jsme byly z toho, že v tomhle městě si rozhodně kafe nedáte, s tím nepočítejte, téměř žádná kavárna nebo zavřená … Takže zas to benzínkový kafe…
#Paříž
Poslední zastávka před tím, než jsme se vydaly domů byla Paříž. Tak když už projíždíte kolem je to asi povinnost ne?! Ale panebože lidi, nejezděte tam autem a už VŮBEC ne v sobotu večer. To je fakt masakr. Přísahám bohu, že v momentě, kdy jsem se ocitla v totálně zacpaný koloně, najela na kruháč, kterej měl asi sedm výjezdů a já byla v tom nejkrajnějším pruhu, chtěla jsem si uříznout všechny ruce a utéct z auta. Ale jak jinak než s ledovým klidem, jsem tu situaci zvládla a za chvíli jsme parkovaly v nějakejch podzemkách. Vůbec nevadí, že jsme pak musely jít asi bambilion kilometrů, abychom došly k Eiffelovce…
Protože cestou jsme potkaly můj milovanej Pret A Manger. To je asi jedinej z těch konceptů alá Costa, Starbucks apod., který fakt miluju. Pretíka jsem si zamilovala, když jsem studovala v New Yorku a tahle láska mi zůstala. A protože není v Praze, tak s každým městem, kde Pret je, je povinnost tam zastavit. Haha to by vám třeba Nelča mohla vyprávět, jak jsme kvůli Pretovi musely v Berlíně cestovat na vlakový nádraží. Ale o tom třeba jindy.
Zpátky k Paříži, já jí viděla už po druhý a musím říct, že pro mě je to město, který mě fakt zklamalo. Je šedý a pro mě smutný. Croissanty mají skvělý, kafe taky, ale nějak to na mě nedejchlo to, co jsem od toho čekala. Ale zase jsme objevily boží místo na fotky, takový to s insta potenciálem. To místečko je Trocadero a tam vznikla i tahle fotka. Myslím, že ti Asiati, co doufali, že si tam udělaj pěknou fotku z nás maj noční můry doteď.
Věřím ale, že třeba takovej Louvre je pro milovníky umění snem. Jenže já obrázkům vůbec nerozumím, možná kdybyste mě viděli něco nakreslit, tak pochopíte. Posledně jsem malovala králíka a jedna holčička se mi vysmála, že to je veverka. Myslím, že talent na kreslení mám asi tak stejnej jako orientační smysl… Nechte mě někdy rozhodnout o tom, kterým směrem půjdeme, přijdeme asi tak zhruba za rok.
Každopádně k tomuhle výletu nebo spíš takový ex post. Já i vim, jak fungujou francouzský pokuty, kdyby vás to jako zajímalo jo, tak za to, že překročíte rychlost o asi 12 km/h zaplatíte 45 eček. A já se TAK radovala, že tenhle výlet byl bez pokuty. No tak mi asi 14 dní po našem návratu přistály rovnou dvě, od Frantíků a pak od Němčourů, ty už to maj tak vychytaný, že mi to poslali i s fotkou, to nebyl jenom bad hair day, ale i bad face day. Němci byli hodnější nebo jako takhle, hrotili přešvihnutí asi o 5 km/hod, za to mi dali jen 10 euro. V případě teda, že bych na to nezapomněla to zaplatit a nepřišla by mi upomínka číslo dvě, kde už to bylo 35 eček….. Alice, Alice, kdy ty se poučíš.