Kafe do kanclu, prosím!

Hele na dno si umím sáhnout i v práci a jedno dno jsem pocítila hodně rychle i v tý mojí současný. 

Ne, nejedná se o dno spojený se stresem, deadlinama, desetkrát předělanym vizuálem na Black Friday nebo neustále vypadávající wifinou, stejně si myslím, že ten můj notebook jen chytil mojí nemoc. Poznámka redakce autorka pracuje v marketingu a někdy je to sakra práce! 

To dno je mnohem mnohem hlubší a řiká se mu nemáme kafe. 

Prosim? Tady v tom kanclu NENI kafe? Ok, první tejden i měsíc chodíš kupovat dolů do kaváren nebo si uděláš jedno s sebou už z domova, ale co si budem, ty peníze na stromě nerostou… takže jsme se s kolegama mejma milovanýma chytili žezla a začali řešit kafe.

Krok 1 – vyber kávovar. Aspoň to jsme si mysleli, že bude ten super postup. Byli jsme sakra skromní a vybrali si obyčejnou mašinku, která ti udělá klasický překápko s tim, že na to prostě vyzrajem a jak i já vždycky řikám, důležitý je to kvalitní kafe. No no no no, jenže to by nám paní I. (v rámci GDPR nepodepsala souhlas, tak jí nemůžu jmenovat) nesměla zmařit plány s dodavatelem kávy, kterýho jsem nám s láskou a chutí vybrala.

Nene, my máme našeho dodavatele já vám objednám skvělou kávu nebojte se nic. Pozn. redakce číslo dvě, u nás ve firmě si všichni tykáme. Všichni až na paní I. Tý jestli potykáte, jste v průseru.

Den D. Přišel kávovar. Přišlo kafe. Dali jsme kávu do kávovaru. A … mohli jsme to vylejt jak to nebylo dobrý. Jenže víte co? Paní I. nám neposlala jeden balíček na zkoušku, ale asi 20 kilo! 

Kávovar máme měsíce, tu tunu hnusnýho kafe jsme vypili až minulej tejden a od tý doby děláme, že kafe nepotřebujem a radši si ho kupujem sami.

Tak díky paní I. my vás zas o něco poprosíme! 

A vy kdo máte dobrý kafe v kanclu, važte si toho!