Po stopách války část druhá - Francie

Takže pokračujeme ve válkojízdě. Konečně se teda můžu vrátit téměř na začátek výletu (část první najdete tady) s druhou zastávkou, kterou byl Dunkirk, tam jsme taky mimochodem přespaly. Ubytko řeším vždycky přes Airbnb, a to z jednoho krásnýho důvodu, protože tak poznáte mnohem líp tu zemi, kulturu a hlavně lidi. Většina z nich si s váma pokecá, v případě paní z Dunkirku, přichystá wafle (jak věděla, že na nich ujíždím?!).

#Dunkirk

A je tu válka. Příjezd do Dunkirku je trošku nechci říct děsivej, ale to, kde hledáte tu slavnou pláž je hrozně pochmurný a jedna velká stavba kolem. Tak jo, prvně vzdělávací okénko – pobřeží Dunkirku, tahle pláž je významným místem Druhé světové války, kde probíhala evakuace britských a francouzských vojáků pod operací Dynamo. Je to nazýváno jednou z nejhrdinnějších evakuací v historii, protože kdokoli měl loď, člun, barku, jel na pomoc zachránit své hrdiny, a tak se obyčejnej člověk stal rázem hrdinou též. A přesně tyhle příběhy z války mě hrozně baví. No a díky těmhle hrdinům se podařilo zachránit 338 226 vojáků. Kdo nerad čte, může se aspoň vzdělat v týhle oblasti díky filmu Dunkirk (2017). Je to film, takže to samozřejmě trošku filtrujte, ale lepší něco než nic.

V momentě, kdy uděláte ten první krok na tuhle pláž a znáte historii, já si nemůžu pomoct, ale pro mě to bylo silný. Byl zrovna odliv, takže dojít až k vodě dalo chvíli, ale procházet se po týhle pláži byl pro mě vážně zážitek. Nedaleko od pobřeží je taky muzeum, my jsme bohužel přijely asi 10 minut po zavíračce #klasika. Takže jsme se tam nedostaly, recenze jsou na tohle muzeum ale fajn, takže doporučuju pohlídat si načasování, abyste tam mohli jít. Muzeum najdete snadno, jděte jen dozadu od pláže a vztyčnej bod jsou přesýpací hodiny. Ty jsou tam postavený, aby evokovaly čas, kterej vojáci strávili na pobřeží čekáním, jestli budou zachránění nebo ne.

Kromě válečnýho místa, je ale Dunkirk strašně zajímavej jednou věcí. Jejich účty za elektřinu bych fakt nechtěla. Celý centrum města je osvícený, včetně mola pro lodě, baráky, ať už historicky významný nebo nevýznamný. Prostě všechno svítí, podle mě tady maj normálně zákonem daný, že komu nesvítí minimálně polovina baráku, nemůže tady žít. Na druhou stranu, když jsme si chtěly dát obyčejnou večeři, s těma cenama, asi vím skrz co tu elektřinu platěj …

#Lille

Lille bylo za Druhý světový války okupovaný Němci, my jsme na tohle město dostaly tip od místňáka a musím říct, že jsme díky němu měly skvělý kafe a ještě lepší dort s burákovým máslem. To místo, kde jsme byly se jmenuje Wally´s coffee a za mě 10/10, tam musíte.

#Vimy

Vimy. Tady mě tak strašně mrzí, že jsem tak bídnej plánovač času! Přijely jsme sem pozdě #jakjinak. Takže jsme viděly krásnej památník Canadian National Vimy, ale bohužel jsme přišly o prohlídku s guidem, který vás provede tunelem a zákopy. Tam totiž sami nemůžete. V našem termínu poslední odcházela v pět, zkontrolujte si to dopředu ať to taky nepropásnete

Vimy jsou ale místo ve Francii, kde se cejtíte jak v Kanadě. Zelený dokonalý trávníky, příjezdový cesty, všechno tzv pintlich. A milí lidi! Prostě Kanada ve Francii.

#Normandie

Blbý je, že já se nepodívala na kilometrovou vzdálenost a v cca šest večer jsme teda daly do navigace finální destinaci, já přesvědčená, že v osm jsme tam. Tak jsme tam byly v deset večer, možná i v 11?! To jsem snad radši zapomněla. Z dobrý večeře někde na venkově byl skvostnej toustík na benzince a zakously jsme to takovejma těma mini párkama, myslím, že víckrát už mě ta holka nic naplánovat nenechá. Nebo takhle, spíš mě donutí konečně něco taky naplánovat.

ALE! Chci tady vyzdvihnout neskutečně pohádkový ubytko. Ze začátku jsme se přiznávám trochu bály, přijely jsme fakt na farmičku, kdy z chajdy vylezl starej pán o holi, no k tomu správnýmu hororovýmu vyděšení chyběl už jenom blesk. Jenomže na první dojem nikdy nemáš dát a pán byl skvělej, byli to britové žijící ve Francii, takže skvělá angličtina. Čekala nás autentická chatička s trámama, pán nám upekl chleba, dal nám domácí vajíčka i marmeládu. O tom neskutečným klidu, kdy ráno slyšíte jen ptáčky zpívat a přiběhne vám dát pusu pes, kterej hlídá krávy (ten dobytek, ne nás), o tom se mi bude zdát ještě dlouho. A to místo je tohle (ne, nejedná se o placenou reklamu, ale kdybyste pane chtěl, tak já se tý spolupráci nebráním)

Důvod, proč jet do Normandie je Omaha Beach, jednoznačně. Dovolím si zas trochu toho historickýho okýnka jo?

Vylodění v Normandii. Operace Overlord. To jste určitě slyšeli. Jedna z těch největších operací Druhé světové války a jedna z těch nejvýznamnějších bitev války. A taky více než dva roky připravovaná operace. Den D se datuje k 6. červnu 1944, ale důležité je si připomenout jaká byla ta situace před tím. U Stalingradu byl r. 1943 zastaven postup vojsk a Němci ustupovali na západ, končí dlouhý boj o Afriku a snaha o využití chaosu v Itálii způsobila několik menších bojů ústící až ke svržení Mussoliniho. Útoky přes Lamanšský průliv se začaly ladit už od roku 1941, konkrétnější podobu ale nabraly až právě v roce 1943, kdy na to bylo dostatek vycvičených vojáků. No a na konferenci v Teheránu bylo rozhodnuto o operaci Overlord. Původní plán byl, že k vylodění dojde 5. června, ale kvůli špatnému počasí bylo nutný vylodění posunout, ale až na červenec to nebylo možný, protože by se mohla propálit informace o tajné operaci a plán by byl zmařený. No a tak se nakonec rozhodlo, že posun bude jenom o 24 hodin. Takže začali seskakovat parašutisté a obsazovat strategická místa. Výsadky byly v noci, bez jakýchkoli navigačních prostředků, takže se nepovedly tak, jak bylo plánováno.

Kromě Omaha Beach můžete navštívit hned dvě muzea, který tu potkáte. My jsme vybraly tohle. Takhle pro někoho, kdo by se o tom rád dozvěděl víc to není špatný, muzeum má spoustu dobrejch informací, ale není to až tak super, že bych to vyzdvihla jako velkej highlight, kam musíte. Vlastně ta nejzajímavější část je cca uprostřed, kde jsou vystavené fotky válečných veteránů, kteří vypráví svůj zážitek s touhle operací a to je teda za mě ta skvělá část, kvůli který bych do toho muzea šla klidně znova. Příběhy hrdinů, kteří se za hrdiny nepovažují, ale třeba i jedna vtipná historka, jak jedna rota byla prozrazená díky krávám, za který se schovávali.

No a tím končí místa, který se na týhle cestě týkaly války. Zbejvá ale pár místeček, který jsme ve Francii navštívily jen tak pro radost a o tom ale v dalším článku.

Nastavení cookies

Používáme cookies, abychom Vám umožnili pohodlné prohlížení webu a díky analýze provozu webu neustále zlepšovali jeho funkce, výkon a použitelnost

Nezbytné (vždy aktivní nelze vypnout)
Tyto cookies jsou potřeba, aby web fungoval správně
Analytické
Pomáhají nám pochopit, jak web používáte. S jejich pomocí ho můžeme zlepšovat
Profilující (marketingové)
Díky těmto cookies vám můžeme zobrazovat relevantní obsah a reklamy, které pro vás mohou být zajímavé a užitečné