Black Friday u nás není vůbec black, až do něděle zvyšujeme příspěvek na Když můžu, pomůžu na nejméně 10% z každého prodaného produktu.

Jeden clumsík, aneb já za to nemůžu

Jsem si řekla, že abych tu jenom nesdílela ty randíčka, který se fakt nepovedly, tak je asi taky potřeba říct, že chodit se mnou je na vlastní nebezpečí. Já jsem totiž takový neštěstíčko trošku, furt mi něco padá, občas někomu nechtěně ublížím nebo něco zníčím.

Můj současnej přítel přišel s přezdívkou clumsík a podle mě se to perfektně hodí. Odvozeno od anglického clumsy, tedy neohrabaný. Párkrát jsem ho zasedla a přisedla mu snad všechny možný končetiny i ty který nemá (mluvím vážně teď jen o rukách a nohách jo, jen aby bylo jasno). Měli byste ho vidět, jak je nervózní, když se na metr přiblížím k jeho disku, kde má uložený všechny data ke svý práci. Od něj by se teď měl stát učit, jak vypadá karanténa a rozestup na dva metry, protože jak jde o jeho disk, nezná lásku a dodržuje přísnej odstup. Dneska, když jsem vařila, tak mi spadlo asi všechno co šlo – pánev, proteinela (kterou jsem ani nepoužila na vaření, ale prostě vypadla), salát, tousťák a v závěru i příbory. Kuba se mě pak zeptal, jestli jsem byla hladová před tím, než jsem vařila, že mi to z nervozity padalo. Bohužel jsem mu musela vysvětlit, že to je jen negativní karma kolem mě. Je strašně skvělý, když z něj konečně vytáhnu romantickou chvíli a chystá se na takovou tu americkou pusu a já se zrovna hnu tak, že ho bouchnu do hlavy. Jako je to divný, ale v tu chvíli je po romantice.

Moje první láska by vám mohla vyprávět, co všechno jsem mu provedla. Do teď je předpokládám ten flek na zdi, spoustu z vás si teď představuje bůh ví co, ale já prostě a jednoduše skopla skleničku s džusem a to přímo na jeho zeď … Pokud někdo chcete abstraktní malbu, tak doporučuji džusík. Taky jsem ho neúmyslně málem zmrzačila, když jsem chtěla zavřít okýnka u auta, problém byl ten, že on tam ještě měl prsty. Promiň! Mám taky takovej pocit, že za některej jeho rozbitej displej na mobilu můžu já, ale doufám, že si to jen špatně pamatuju. Rozhodně jsem ale mohla za to, že jsme v Itálii zaspali letadlo a pak ještě platili za můj příruční kufřík, kterej se nevešel do jejich rozměrů.

Dalšímu přítelíčkovi jsem rozkopla notebook. To bylo taky fajn, když se proletěl displej vzduchem a klávesnice zůstala na runwayi. A pak mi spadli jeho klíče, akorát do kanálu no. Možná už vím, proč mi je pak nikdy nedal.

Ne, já totiž nemám takové ty klasické partnerské přešlapy jako jé lásko promiň, já ti spálila žehličkou košili, srazila jsem ti tvůj oblíbený svetr nebo v pračce s bílým byla červená ponožka. Já vám smažu důležitý soubory, pokapu sedačku v autě, skartuju důležité dokumenty, nadobro zničím váš oblíbený stůl, protože mi na něj spadne ovladač pod tak blbým úhlem, že to udělá díru až do Afriky nebo vás opařím horkou vodou. Jo a nemyslete si, se mnou klidně můžete zůstat vyset v autě na tý největší křižovatce, protože se nafťáček nadejchal vzduchu – to vlastně nebyla moje vina ne?!

Úchvatný je, že tyhle věci se mi dějou právě i na rande. Zakopnu, poleju vás nebo mi ideálně vypadne kus jídla z pusy v tu nejmíň vhodnou dobu. A až mi budete chtít dát pusu, garantuji vám, že se bouchneme hlavama nebo to nějak zajistí můj velkej nos. Díky bohu, že mám kluka a teď už nemusím randit. A když nad tím přemýšlím, jediný rande s ním bylo to, kde se mi žádnej z těhlech přešlapů nestal. Asi znamení nebo co …