New Yorku, miluji tě!

Asi každý máme nějaké to místo, které milujem a které vždycky když vidíme někde na obrázcích, tak nám srdce zaplesá. Pro mě je tímhle místem New York a kdo pozorně čte tenhle blog (valná většina z vás samozřejmě), tak ví, že se mi tam podařil jeden krásnej fuckupík hned na začátku. Takže tohle dobrodružství začalo hezky ode dna.

Ale příběh začíná trošku dřív, než ztraceným kufrem. Rok 2014. V New Yorku jsem strávila letní prázdniny mezi semestry při vysoké škole a to vlastně jen a díky jedné věci – zlomené srdce. To, že jsme se s tím klukem k sobě dali dohromady a on mě tam pak jel navštívit je vedlejší, ale kdyby se se mnou tenkrát nerozešel, nikdy bych tenhle krok neudělala a nikdy bych nezažila ty nejkrásnější týdny svýho života.

Prvně ze všeho, jsem člověk, který jedná strašně impulzivně. Takže jednoho dne jsem se rozhodla, že chci odletět pryč a druhý den už jsem posílala peníze agentuře. Jo, já se takhle rozhoduju o všech životních událostech včetně hypotéky, koupi auta nebo založení blogu. Nesmím mít čas na přemýšlení, to už pak neskočím.

No a přišel den odletu a já bulíkovala jak želva, že odlítám od svojí lásky (to už jsme byli zase happy couple), rodiny a kamarádů. To, že jsem ztratila kufr už víte, kdo ne, tak tady si počtete o krásným začátku NY.

A stojím v New Yorku, moje rodina je ještě na dovče, takže o nich vím jen z dopisu, co mi nechali na stole a já mířím směr Empire State Building hledat svojí třídu. Moje škola se jmenovala Kaplan University a mám tu nejlepší zkušenost. Nejdříve nás čekal rozřazovací test a pak už si nás rozdělili podle úrovní angličtiny. Náš profesor, Paul, byl svůj, ale na konci jsme ho všichni milovali. Každý všední den jsme strávili půl den angličtinou, konverzace, čtení, gramatika, Paul nás naučil přemýšlet v angličtině a to je asi to nejlepší, co se vám může stát. Já ty slovíčka reálně neznám v češtině, ale umím je používat anglicky. Takže to byl Kaplan. A mimo jiné dokonalý lidi ve třídě, měla jsem to štěstí, že v mojí třídě byl jen jeden jediný Čech, nejbližší mi byla Chorvatka Kristina, ale naše parta byla namixovaná Němkou, Brazilkou, Ruskou, Holanďanem, Korejkou a Španělkou. Jo a naší partičku uzavíral Japonec. S nima jsem trávila nejenom ten čas ve škole, ale taky čas odpoledne.

Zamilovali jsme si rooftopy, ale objevili jsme i to, že New York každý den nabízí nějaké muzeum nebo jinou kulturu zadarmo. Chodili jsme do všech možných parků, protože tam promítali letní kina a občas dojeli i na Coney Island a když jsme chtěli nakupovat, dojeli jsme do Jersey Gardens. To je asi nejlepší outlet, který můžete objevit, je teda mimo New York, ale z nádraží Porth authority tam jede přímo autobus. To číslo nikdy nezapomenu je to 111, ticket tehdá stál 5 dolarů a jedete tam asi 30 minut.

Za velikej highlight bych zvolila 4. červenec, Independence day. Je to den, kdy všude je Amerika. A po setmění vidíte ten nejkrásnější ohňostroj, my měli to štěstí, že ten náš rok byl ohňostroj z Brooklynu, tzn viděli jste celý Manhattan. A já přísahám bohu, že jsem neviděla nic krásnějšího.

New York jsem ale poznala jako ten, kdo tam žije. A v tom, si myslím, spočívá ten rozdíl, protože každý turista tam jede na 5 dnů a jde po těch největších památkách a zpravidla bývá dost vyřízený. Pro mě ale památky a ty turistický místa, byly jednou za čas. Ano, na Empiru jsem studovala, u Sochy svobody jsem samozřejmě byla a u pamětníku 11. září jsem si poplakala. Ale zažila jsem obědy v parku, letní kina nebo jsme jen společně sledovali zápas Yankees.

Zajímavost, ze které jsem byla dost překvapená byly stravovací návyky newyorčanů. Oni téměř vůbec nevaří, a to i z toho důvodu, že udělat si běžný nákup v supermarketu je fakt drahý. Obyčejný chleba, jak ho známe my, nemají a jejich tousťák stojí fakt hodně. Takže kromě snídaní, o které se mi starala moje rodinka, jsem byla taky tím, kdo jedl venku a z těch levnějších míst bylo paradoxně sushi (Wasabi), kde jste si nabrali po kusech a možná i díky tomu to nebylo tak drahé. A pak druhá taková jídelna, kde jste si nandali, co jste chtěli, na váhu, takže opět, pro mě ideální, protože jsem zvyklá na menší porce. Akorát už to je zrušený bohužel :(.

Ne vždycky jsem ale šetřila, co se týče jídla a jsou dva, vlastně tři podniky, které za mě MUSÍTE navštívit. První je Pret A Manger, bistro, jehož koncept jsem si totálně zamilovala. Druhý jsou nejnadýchanější cheesecaky na světě Paris Baquette a třetí je udělat si výlet do George Townu a jít do Georgetown cupcakes.

Moje rodina. O té jsem ještě nemluvila a musím. Byli totiž skvělý – Amy, Driscolle a Croquette, to byl pejsek.

Týhle rodinky jsem byla poslední host, protože čekali miminko a stěhovali se z Times Square, ano já fakt bydlela přímo na Times Square, 42. ulice! A stěhovali se až do Brooklynu, takže pro dojezd do školy nic moc. O to víc to bylo dojemnější a postarali se mi o další vlnu zážitků, včetně plachtění se po New Yorské řece.

No a co byli moje nejoblíbenější místa v New Yorku?

Z budov nesmíte minout, za mě, Flat iron building neboli žehličku. Tahle budova mě upřímně nejvíc bavila a chodila jsem kolem dost často. U ní jsem i stála, když probíhal Pride festival. To byla teda v NY taky velká jízda.

Brooklyn bridge je tou památkou číslo dvě, kam jsem se několikrát vracela.

A třetí z těch turistických míst je Central park. Prosím vás ne, nehledejte tam tu slavnou fontánu z Friends, protože tam není. Stejně tak kavárna Central Perk je postavená kulisy, ale ano, přiznávám, hledala jsem. Více času jsem ale trávila v Bryant parku a právě tam jsme i velmi často chodili do letního kina. Ale menších parků je v NY vážně spoustu a lidi si to tam dost užívaj.

Highlightem celého NY bych zvolila newyorčany. Ano, náš profesor nás ujistil, že nemůžeme mluvit o američanech, ale o newyorčanech, protože pravá Amerika není New York. NY je svůj vlastní svět, ale lidi v tomhle světě jsou neskutečně milí a přátelští a z toho jsem, jako přátelskej člověk, byla unesená snad ze všeho nejvíc. Každý si s vámi chce povídat, každý vám chce pomoci a když pán v metru pozná angličtinu, začne se ptát na historii a jak to tenkrát za režimu vlastně bylo. Srdce mi zaplesalo a já s ním chtěla jet až na konečnou.

No ale i tyhle krásný týdny musely skončit a my to zakončili večírkem na lodi. No, kdo dobře počítá, mně v tom roce bylo teprve 20, takže tohle byla až ta jediná party, kde jsem vážně pila. Protože jsem z toho měla prostě a jednoduše respekt.

A závěrem všech závěrů byl test, který jsme každý musel napsat a podle toho vyhodnotili naší úroveň angličtiny. Můžu se pochválit, že jsem se dostala až na pokročilého? A pak už jsme si dali společnou „promoci“, kde nám předali oficiální certifikáty a my si mohli užít taláry i klasické americké čepičky.

A pak už jen balení. Takhle jen… k sakru já si tam pořídila tolik věcí, že jsem to fakt nedokázala narvat do kufru, takže jsem měla velkej loďák, malej příruční kufřík, kabelku a deštník v ruce. Jen tak tak jsem to tam zapla a jedu na letiště.

A na letišti mi řekli, že můj kufr je moc těžkej, takže slečno, něco si prosím vás vyndejte. No ok, ale co s těma věcma mám pak dělat? To si vemte klidně s sebou do letadla, ale v tom kufru to mít nemůžete. Počkat, takže ten počet kil v tom letadle být může, ale ne v tom kufru? Pak jsem teda pochopila, že mají nějaký váhový limit na kufr, aby se nestrhli ti, co je dávaj do letadla a z letadla vyndavají. Takže jsem vytáhla velkou tašku se špínou, protože jsem prostě nevěděla, co z toho všeho je nejtěžší ???? … Ano, do letadla jsem tedy nastupovala s příručním kufříkem, kabelkou (poměrně velkou), deštníkem a igelitkou plnou špinavých spoďárů a ponožek. Líp už ten New York nešlo opustit.

To město miluju do teď, je toho tolik, co se o tom dá povídat, každý zážitek a věci, které jsem si tam zamilovala, jako třeba M&M’s to je od té doby moje nejoblíbenější sladkost. Vím, že se tam alespoň jednou vrátím a vychutnám si oběd z mého milovaného bistra na té oblíbené lavičce v parku… A svět bude zase v pořádku.

Děkuju všem, co to se mnou tenkrát prožili, ať už moje parta tam nebo ti, co se mnou volali po Skypu z Prahy. Díky rodino, že jste mi s tímhle snem pomohli. A přeji každému, aby měl jedno takové město, kde zažije alespoň kousíček dobrodružství.

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení