copy.png){kind=logo}
No… tenhle příběh bych pojala trošku jinak, takovej recept na to, co dělat, když chceš vytisknout a odevzdat diplomku, protože tenhle příběh se fakt stal, veškeré postavy v tomto příběhu jsou reálné, nikdo nepřišel k újmě, což se vlastně zpětně trošku divím.
Když nad tím teď vlastně přemejšlím, vtipný je, že v mým životě tu byli dva, co mě využili na pomoc s diplomkou. Jeden po mně chtěl korekturu a takové ty klasické úpravy s wordem, druhej byl teda asi trochu drzejší… Jako já vím, že mám titul a že jsem šíleně geniální, ale tohle byl extrémně promyšlenej plán pánové.
Přeskočím takovou tu klasickou omáčku poznali se, začali se vídat, protože ono tu tak úplně nejde o to randění jako o to, co se potom fakt nepovedlo. Tenhle byl jeden z dalších do přehlídky exotů no a po pár týdnech známosti, odlítal na další dva týdny do Mexika. Před odletem ještě došlo klasicky k definici, co to mezi náma teda je, bacha, ono to nepřišlo až tolik z mojí strany. O to víc jsem čuměla jak puk, co se dělo dál, protože jsme to uzavřeli se slovy, tak to teda zkusíme. No a nejenom, že jsem byla nejlepší holka světa, která pro něj jela na letiště, když mu posunuli let o nějakých 12 hodin a přivezla ho domů, abych ho za těch pár hodin vezla znova. Taky jsem za to hned na letišti dostala facku v podobě toho, že jsem musela zaplatit parkovný, protože ono vám to snímá SPZku a vrátit se můžete asi možná po 24 hodinách? Hm, tak jsem si zaplatila těch pár hodin parkingu a jela do ….. domů. Ale kromě toho, jak jsem skvělá byla v tomhle, tak jsem taky byla skvělá v tom, že jsem mu slíbila, že za něj v Praze odevzdám diplomku, jakmile mu vedoucí pošle definitivní OK.
No a tady přichází ten příběh. Zprávy z Mexika byly skvělý, rozuměj nulový. A já si po týdnu říkala, že tohle teda asi velký nebude. Už vůbec ne potom, co jsem zapla instastories, kde ho objímala nějaká holka, co rozhodně nebyla jeho sestra ani nic jinýho příbuznýho. Pár dní na to se ale teda chlapec ozval, jestli platí naše domluva, že „bys mi zlato odevzdala tu diplomku“. No jo no, klasika hodná Alice, když můžu tak pomůžu, když nemůžu, tak si to stejně zařídím, abych mohla. Jenže to jsem teda fakt netušila, že to nezařídí tak, jak bych si představovala. A here comes ta kuchařka.
Takže už známe ingredience, co potřebujete. Hodnou holku, diplomku a hooooodně odvahy a nemít páteř asi ideálně. A postup byl pak následující. Krok jedna už znáte je to taková neškodná věta „Ali, odevzdáš mi to teda?“ a následuje „Já bych ti to teda poslal, objednám desky tady do tohohle místa, ty to vytiskneš a zkompletuješ.“ No, okej, tak teda ten tisk objednám u nich, vždyť se zas tolik neděje… Jo, jenže on to ani nezaplatil. Takže přichází krok třetí. OK, tak teda to zaplatím, pošlu mu částku, to přece hned pošle. Diplomku mám u sebe a posílám teda fotku, že to má hotový, za tolik a tolik a že druhý den jedu do školy.
Jenže pár hodin na to mi milej zlatej píše, že se mu ozval vedoucí a že to musí předělat. PROSÍM? Ty si mě to nechal vytisknout, aniž by si měl to finální potvrzení od vedoucího? A jsi ty normální? Tak jsem mu teda dala (teď použiju super fancy anglický korporátský slovíčko) deadline, ať to nejpozději druhý den v 7 ráno pošle, že tam pojedu před prací to přetisknout. 7:05 ráno a nic. Tak teda píšu a ptám se, diplomku dostávám vzápětí a jedu metrem k tomu tiskařskýmu místu. Jenže jakmile vylezu z metra, dostávám smsku, „Ali, já tam mám chyby, potřebuju abys to předělala.“ JÁ abych to předělala??? Tak to už jsem lehce opouštěla svůj ledově klidnej režim a říkám mu, ať si to laskavě opraví sám a pošle to do 10:00, že tam teda pojedu mezi schůzkama. Myslíte, že to do těch deseti poslal?! Samozřejmě, že ne a tak jsem si to upravila sama, což jsem mu v lehce přinaštvané náladě napsala smskou. A víte co? Lezu do metra a v metru mi napíše, že tam má ještě jeden překlep a ať to znova opravím???? Hele, tak tohle teda ne, už dost, prostě tam máš jeden překlep a určitě milion dalších a já už to předělávat nehodlám, tisknu to jak to je, take it or leave it. Myslíte si, že tímhle to končí?
No proces tisknutí ano, vytištěno, svázáno a jedu teda do školy. Čekáte, stejně jako já tehdá, že chlapec to na studijním oznámil, že jo? Ani prd, takže jsem přišla naprosto neohlášená za studijní referentkou, která na mě koukala jak z jara a já spustila svůj vymyšlenej příběh, že ten nejmenovanej musel rychle odjet za rodinou a že to včera vytisknul a podepsal a nechal mi to tady. Paní mi to výjimečně vzala, ale normálně by potřebovala tuhle informaci od něj, logicky. A já konečně měla celý proces odevzdávání diplomové práce za sebou.
Jo, ještě peníze za tohle všechno vlastně. Takže už několikátá zpráva o tom, kolik to celý stálo s číslem účtu. Ty peníze poslal asi po týdnu, pár dní před tím, než přijel do Prahy. Jestli jsme se viděli ptáte se? On u mě dokonce pár dnů v Praze strávil, vtipný ale bylo, že rozhodně ne jako někdo s kým se vídám, ale spíš jako hodně vzdálenej příbuznej, kterej byl ale neskutečně drzej, bez jakéhokoli děkuji a ještě chodil doma v botech. Což někdo, kdo si potrpí na pořádek jako já fakt těžko rozdejchává. To, že mě ještě prudil jeden večer, ať mu přivezu večeři po cestě z jedné akce, protože ke mně domů prej nejezdí Uber eats ani nekomentuju…
V součtu si prostě frajer nechal zařídit odevzdání diplomky, sehnal si zadarmo nocleh a za tři dny odletěl do Londýna bez jakýhokoli dík a promiň. Takže pro pobavení a poučení pro vás, nepomáhejte s diplomkama, nedělá to dobrotu.