Oh my buddha!

Můj první výlet do Asie je za mnou a jak by řekl náš guide v jednom z míst OH MY BUDDHA! To bylo boží!

Pro mě asi nejlíp strávenej únor, kdy jsme vycestovali do Thajska a Malajsie a jelikož a protože jsme toho viděli a zažili tolik, tak to rozdělím na články dva. A jdeme pěkně popořádku, první bylo Thajsko.

OK, nemusím asi zmiňovat, že jsme si vybrali tu nejhorší možnou dobu na to, kdy vycestovat do Asie #coronavšude. A tak mě vlastně do teď nechce vidět polovina mých přátel, abychom dodrželi inkubačku víte jak. A ne, nepomohla jsem tomu, když jsem přiletěla nemocná s kašlem a rýmou :D. Ale za to může rýma, mám to potvrzený, ale to až závěrem.

Takže Thajsko. Nakoupili jsme roušky, sbalili krosničky a jelo se. Já to zvládla se 40 litrama, sice teda jsem měla dost na kahánku, ale víc jsem odmítla tahat. Nicméně pro vás ostatní, kdo byste se tam chystal, fakt přísahám, že tam si vyperete na každým rohu za pár korun, takže nemá smysl tahat víc než pár kusů věcí. Já tomu samozřejmě nevěřila, takže jsem měla věcí víc a bylo to zbytečný. A co nevyperete, to koupíte.

Nebyla bych to já, aby i touhle cestou nás neprovázel nějakej ten fuckup a tím teď už nemyslím corona virus. To, co se nám povedlo bylo nemít místa v druhým letu, takže jsme v Praze dostali letenky na stand by v Kataru, no tak kdyžtak prostě budeme stát že jo… Ale štěstí nám přálo a my dostali dvě místečka, sice každá jinde a já byla okopaná od arabský holčičky, ale doletěli jsme a to se počítá. Ještě nás stihl seřvat pán ve frontě před náma, že mu mluvíme do hlavy. WTF?!

No, než začnu místama, pár praktickejch rad:

  1. SIMka se hodí, stojí 200 THB (cca 150 Kč) a pro mapy a orientaci dost užitečná věc.
  2. Vyměňte si peníze dopředu nebo na letišti, většina bankomatů mimo letiště má 220 THB poplatek za výběr.
  3. Velmi praktická rada – v Thajsku čekat u přechodu neznamená, že přejdete. Tady mají přednost všichni jen ne chodci, oni teda celkově moc nechodí, na všechno si berou Tuktuk. A z nás byli docela hotoví, jak moc jsme chodili.

 

Bangkok

První zastávka. A dobrodrůžo začalo už při přejezdu z letiště. Chtěli jsme jet autobusem. Google mapy nám poradily ať jedeme číslem 59, místní nás ovšem poslal na bus 503, přijela 72, tak jsme jeli tuktukem. Ne. Nejezděte busem. Tuktuky jsou fakt supr tupr levný a když máte smlouvací schopnosti, jezdíte za „hubičku“. Možná i na tu byste některý ukecali.

 

Náš první den v Bangkoku byl hodně o jídle, Bangkokskej street food je fakt geniální, určitě musíte na ulici Khaosan Road, tam si dáte nejlepší Phad Thai za asi tak v přepočtu 40 korun. Mimo jiné si tady klidně můžete ochutnat škorpióny a všechny tyhle srandy, já to nezkoušela, takže nemůžu říct, za to jsem si tu koupila asi všechno oblečení se slonama, co šlo.

Co ale nedoporučuju je nechat se ukecat na projížďku lodí, abyste viděli sunset u jednoho z templů. Protože žádnej neuvidíte a vyhodíte za to zbytečný peníze. Pán nás povozil po kanále a vyhodil u templu Wat Phra Kaew, kterej už byl zavřenej, takže jsme si ho ani nemohli projít a museli se sem tak vrátit druhý den.

No JENŽE…

Ono se ten druhý den slavil novej rok, ten svátek se jmenuje Makha Bucha a pokaždé se slaví jindy, jde o to, aby to byl den po úplňku a letos tak byl právě 9.2. a jejich nejvýznamnější chrám se připravoval na oslavy a tím pádem nás dovnitř nepustili. Pokračovali jsme pak k ležícímu Buddhovi, tam jsme si vyfotili nohy a šli dál na Golden Mountain, kterou nám místňáci doporučovali, jak uvidíme krásy města. Takhle, ono to moc o krásách města teda není nebo alespoň já z toho teda tak unešená nebyla. Jídlo skvělý, temply krásný, ale zbytek města na mě působil tak nějak zanedbaně.

No a přišel večer a my se přesouvali na místní vlakový nádraží abychom vyrazili směr Chiang Mai.

Vlak jsem hledala já, včetně toho vlakáče, takže ano, očekáváte něco, co se tak úplně nepovedlo správně. Jako došli jsme tam, pěšky dokonce, akorát jsme v první chvíli nevěděli jestli jsme správně, protože u vlakovýho nádraží byli postavený sruby a na kolejích si hráli místní děcka, když jsme se místňaček zeptali jestli tam tohle jede, tak vyděšeně vůbec nevěděli co mají říct, ale pak nám rukama nohama poradili, že to prý teda pojede. No čekali jsme asi 40 minut ale s pozitivním přístupem, že to přijede a hádejte co? Přijelo! Vlakem jsme se přesunuli na letiště a přelítali na sever.

Chiang Mai

Přiznám se bez mučení highlight našeho výletu. Než začnu vyprávět, co jsme tam všechno zažili doporučím jedno místo na ubytko, a to Mapping. Teda v případě, že to vaše cestování chcete trošku dobrodružně a lowcostově jako jsme to zvolili my. Je to naprosto čistej hostel, máte takovou svojí kóji a skříňky pod postelí, kam si zamknete věci i s možností vyprat. Jo a je včetně sítě proti komárům – dost důležitý v týhle lokalitě.

Tady jsme přespali, v 7/11, kterej je po celým Thajsku koupili véču i snídani a těšili se na ráno.

Protože ráno nás vyzvedával místní šerif, aby nás odvezl na dvoudenní trek. Tenhle trek vedl Mike, takhle jeho reálný jméno není Mike, je to pseudonym, kterej používá pro svý zahraniční zákazníky. Pana Mika a jeho trekking najdete tady. A tady vzniklo právě ono OH MY BUDDHA, který Mike používal a nás s Neli to chytlo. V čem spočívá jeho trek? Začínáte v městečku, na lokálním trhu si nakoupíte co potřebujete a jedete k vodopádům, kde si dáte osvěžující plavání, no a pak už jdete přes kopce kolem hor, rýžových polí, po cestě utrhnete nějakou tu papáju, mrknete se na Arabicu, ochutnáte smůlu a popovídáte si s Mikem o tom, jak všechny vesničky fungujou a jakej on měl život.

Nemáte to samozřejmě soukromě, ale ve skupince cca 8 lidí, ta naše byla bohužel prapodivná, takže po 10 minutách už od nás každej měl přezdívku (Indickej chleba apod.). No a celý den se vám mimo jiné Mike postará i o jídlo od místních, na závěr dojdete do jedné věsnice, kde u místňáků přespíte.

Sprcha je v řece, kde se před váma koupali krávy, spíte ve směs na matraci na zemi, nerozsvítíte si a snídáte u ohně. A je to skvělý. Tyhle lidi jsou odříznutí od elektřiny, teplý vody i informací, takže Mike pro ně byl jediný zdroj informací. To on je informoval o teroristickým útoku, který zrovna probíhal v nákupním centru a nějaká corona je vůbec netrápila. Ty lidi byli dokonale šťastný ve svým světě, kde si všechno vypěstujou, střechu si sami poskládají z listů a netrápí je, že jí musí za 3 roky dělat znova. No a po nejlepší banánový palačince mýho života přišel jeden z nejlepších zážitků mýho života – sloni.

Sloníky jsme nakrmili banánama a banánovníkem, pohladili na milionkrát a šli jsme je koupat. Chápete, že jsem stála v řece se slonem a polejvala mu hlavu vodou? Neskutečný, nereálný, nechápu. A potom, co jsme umyli slony, nám Mike s kámošema postavili dva vory z bambusů a my se plavili asi dvě hoďky po řece do naší finální vesničky. Po cestě jsme chytali ryby, párkrát do řeky skočili a já dostala po hlavě bambusem … Klasika, tentokrát jsem se ale nepraštila sama :D.

Večer jsme se vrátili do našeho hostelu, dali véču na dalším skvělým night marketu Night Bazzar a druhý den vyráželi směr Krabi.

Krabi

Teď přichází ta plážová část. Dlouho jsme vybírali, který to místo na jihu dát, nakonec zvítězilo Krabi, protože jsme nechtěli klasicky na Puket nebo na Pipi, ale hledali jsme něco trochu odlehlejšího.

OK, první den jsme jeli na Railay beach. Tam to nebylo úplně bez lidí a odlehlý, ale bylo to nádherný. Na Railay beach máte 4 různé pláže, spoustu „happy“ kaváren a všeho happy, rozumějte tráva na každým rohu, v drinku, v jídle, ve všem. Ale v jedný z těhlech happy kaváren jsme objevili vážně skvělou kávu. Pro tohle místo hledejte dřevěnej domeček Coffee station. Jo a taky tady potkáte opice!

Trochu praktickýho – my jsme odvoz (lodí) na Railay beach z Krabi měli za 800 THB / osoba, protože jsme to brali přes naše ubytko, druhej den už jsme byli chytřejší a zařídili si odjezd z jednoho místního podniku, kterej najdete hned u Kong Ka Pier. A tam nás svoz z Krabi na Koh Lantu vyšel na 600 THB za jednoho. A podotýkám, že Koh Lanta je podstatně dál a v tom našem ubytku za to chtěli 800 THB za jednoho.

A to jak si Nelča spálila snad všechno co šlo jsem zmiňovala? Prosim vás mažte si i ty nárty jo?!

I na Krabi je skvělej night market na jídlo. Já říkám, že tady jsem byla ve svým živlu. Miluju Pad Thai a rýže na všechny způsoby, no a poprvý jsem tady ochutnala Mango Sticky Rice a to vám říkám, to je naprosto famózní! Ten night market je ve čtvrti Pak Nam. Tady jsme měl Pad Thai za neskutečných 40 THB (ano, je to 3O korun … ) a mimo jiné jsme tady seděli u stolu s Němcem, jehož syn se přestěhoval do Bangkoku a dělá tam učitele, jeho plat je prej lepší než, co by dostal v Německu. Takže kdybyste někdo chtěl učit, v Bangkoku prej dobrý.

Den druhý přejíždíme na Koh Lantu.

Koh Lanta

Tak to byl sen! Ostrůvek, kde s náma bylo celkem třeba tak 15 lidí. Jako je fakt, že když nás pán řidič vyhodil u Klong Khong beach a to bylo na hlavní ulici, tak jsme chvíli tápali a potom co jsme potkali asi tři nápisy s varováním, že když to tudy projdeme na pláž dostaneme pokutu, nechtěli jsme úplně riskovat, ale nějaká místní paní nás ubezpečila ať to crossnem, že to bude v pohodě. No a jakmile jsme se dostali k pláži, tak to byl fakt ráj. Nikde nikdo. Ono teda ani moře moc nebylo. Byl totiž odliv, takže voda byla fakt odstoupená (říká se to tak že jo?!), ale mezitím co jsme si dali jednu dokonalou palačinku a kafe (v Sea shell), tak se zase přilila.

No a protože nejsem úplně válecí typ, rozhodli jsme se ten ostrůvek projít co to půjde. Takže jsme se z Klong Kong vydali nahoru. Vemte to přímo po pobřeží a vůbec se toho nebojte, jde to projít až nahoru k Phra Ae Beach a sice musíte občas vystoupat pár kamenů a kopců, ale po cestě potkáte nádherný zálivy, pláže a výhledy. Tady jsem se zamilovala asi tak na milionkrát.

No a video asi poví víc než celý tenhle článek…

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení