Pozor, padaj motory!

Protože to čtete hlavně vy, kamarádi moji, tak víte, že jsem pár let strávila prací v automotivu. Pro tu tunu sledujících, co nevědí, pracovala jsem pro nejmenovanou automobilku v oddělení elektrických aut. Hele to, jak jsem se tam dostala bylo jedno velký překvápko, fakt jsem netušila, že ten pohovor, na který si mě zvou je pro BMW. Na druhý kolo jsem to už tušila, problém ale byl, že já jsem večer před tím šla tradičně na miss VŠE, kam jsme s holkama pravidelně chodily si tak trochu popít. Komu se nám to nestalo, že jsme šli večer někam s tím, že nebudeme pít a do 12 doma a skončili jsme totálně kantáre v 6 ráno?! No tak to přesně jsem byla já. Na pohovor jsem tehdá dorazila fresh jak malina a když po mně chtěli, ať vytvořím kontingenční tabulku a nějakou funkci, já to sice uměla, jenže jsem se nedokázala dívat do toho přesvíceného počítače, aniž by se mi nedělalo zle. Takže hned co jsem opustila brány bavoráků, volala jsem svoje pocity, že tohle jsem fakt po****. No a za pár dnů mi volal budoucí šéf, že si mě vybral. COŽE?

A začala jedna velká škola. Auta jsem měla ráda, ale třeba vyměnit žárovky neumím doteď, natož abych někomu povídala o tom, v čem spočívá výhoda elektrickýho autíčka. Jenže oni ty kárky byly tak skvělý a náš produkťák tak zapálenej, že za pár týdnů už jsem to milovala a znala každej šroubek i plast, ze kterého to bylo vyrobený. Bohužel jsem ale neznala ty šrouby tak dobře, abych nevěděla, že občas se nějakej uvolní. To je takový to, když si kupujete třeba mlýnek na kafe a oni vám zapomenou říct, že ty sekáčky jsou vlastně tupý a nic vám nenamelou. Tak tohle bylo pár kusů íček. Poznámka pod čarou íček je slangový výraz mezi zaměstnanci a znamená to model i3 nebo i8. Inu vydali jsme se s mýma kolegama na oběd. To jsme dělali pravidelně, každej den, no logicky, že jo každej obědvá to je zas informace jak stehno, ale u nás nebyl nikdo, kdo by si třeba oběd přivezl z domova, prostě jsme spolu fakt chtěli trávit čas každej den na obědě, který samozřejmě přetahoval obědovou pauzu. Ta parta, co byla v tomhle starým týmu byla fakt geniální.

Zpátky k pointě. Naskládá se 5 kolegů do toho mini autíčka, pokud nevíte, jak i3 vypadá, mrkněte. Sedíme si, vyjíždíme z garáže, světla, zastavíme. Zelená, pokračujeme v krasojízdě, řešíme, co si to vlastně dneska dáme k obědu, tuším, že jsme tenkrát jeli do Gčka. Gčko byla jedna super fancy restaurace – jídelna Globusu. Hele lepší kuřecí nudličky jste přísahám bohu nejedli! No a zabočíme a najednou se ozve rána a zvuk připomínající asi tak 100 zběsilejch fénů na vlasy. Všechny kontrolky i ty, který to auto nemělo se najednou rozsvítily a rozeřvaly, ať okamžitě zastavíme auto. No a jeden z kolegů se už začal smát s tím, že přesně ví, co se stalo… Vypadl nám motor. Přesněji řečeno baterky. Jenže tyhle nevyměníte jak tužkový a nenasadíte pluskem a mínuskem, tak kam máte. Tady jste prostě dojeli. Takže jsme tam stáli, 5 metrů od kanclu, zoufalí. Naštěstí byl asi tak další kilometr dál dealer, kterýmu jsme volali ať nám pošlou odtahovku. Ale to by bylo, aby nebylo, čekáme na odtahovku a kolem projíždí zbytek našich kolegů, který klasicky na zákeřňáky na nás nenechali nit suchou a už to posílali do místních bulvárů.

Nebojte se nic auto se opravilo a my to přežili. Ale šéfík moc nadšenej nebyl, co si budem …

S elektrickýma autíčkama byla celkově docela sranda. Vypadlými motory to nekončí. Třeba o tom, jak přijela největší odtahovka světa pro asi tak 20 aut a měla naloženou jedinou i8 a zablokovala celou Radlickou, jste náhodou neslyšeli? Já to chtěla udržet zcela v tajnosti, jenže to by se tam ten pán řidič nesměl točit jak holub na báni a do toho by nesměl přijet jeden kolega, kterej si na mně smlsnul a už to šlo na celej kancl v ranních novinkách.

Tím chci říct, že pár přátel stačí mít a zvládneš každej fuckup. A ta „stará parta“ v BMW byla boží a miluju je do teď #doják